Rozhovor-Ondřej Šíma hráč A-týmu

Jaké to je vrátit se do klubu, kde jsi fotbalově vyrůstal?

Tak já si to určitě užívám, protože hraju s kluky, se kterými jsem od malička vyrůstal jak na hřišti tak i mimo něj. Takže jsem tenhle krok musel udělat ještě předtím, než skončí kariéry.

Vzpomeneš si na svůj úplně první zápas za TJ Kunice ?

Vzhledem k tomu, že jsem v Kunicích hrál opravdu od malička tak to si opravdu nevzpomenu. Ale jestli mi nějaký zápas utkvěl v paměti, tak je to můj první zápas na velkém hřišti. Hráli jsme ho tenkrát v žácích proti Dobřejovicím. Byl specifický především tím, že skončil 1:1 a já dával oba góly. Pamatuji si, že tenkrát se mi kluci ještě dlouho smáli.

Co ti nejvíc dalo působení v mládeži Sparty Praha ?

Určitě mi to dalo strašně moc fotbalových dovedností a zkušeností. Myslím si, že by to posunulo každého malého fotbalistu, který by trénoval v takové intenzitě a kvalitě. Z těchto dovedností čerpám ještě do dnes, a i přesto, že mi to spoustu vzalo, tak jsem moc rád, že jsem si touto životní etapou mohl projít, a vždy na to a na své bývalé spoluhráče rád vzpomínám.

Jaký byl přechod z mládežnického fotbalu do dospělého – třeba v Benátkách nad Jizerou nebo Benešově ?

No to bylo pro mě dost složité. Už v 16 letech jsem jel tenkrát s třetiligovým B týmem Sparty na zápas do Strakonic, kde jsem posbíral prvních pár minut v dospělém fotbale. Proto jsem ihned po sezóně šel zkusit první dospělé angažmá do Benešova, kde jsme si s trenérem úplně nesedli a po půl roce jsem se vrátil do Sparty. Jenže potom přišla mononukleóza, já jsem se nemohl skoro půl roku pořádně hýbat, a poté to bylo vše složité. Naopak na angažmá v Benátkách vzpomínám velmi rád! Byla tam tenkrát skvělá parta lidí a fotbalistů, a celkově byla celá sezóna povedená, i když už jsem ke konci tolik nenastupoval.

Co tě vedlo k rozhodnutí vyzkoušet fotbal v Německu ?

Během angažmá v Benátkách jsem začal studovat na vysoké škole, a skloubit 3. ligu s vysokou školou nebylo úplně jednoduché. V reálu to vypadalo tak, že jsem musel vždy jedno nebo druhé malinko šidit, a to jsem nechtěl. Takže jsem po sezóně kývl na nabídku jednoho německého manažera, který mě kontaktoval již od dob, kdy jsem byl na stáži v Norimberku. Byl to příjemný kompromis, protože jsem si stále mohl fotbalem vydělávat, ale nebylo to tolik časově náročné.

Jak se liší fotbalové prostředí v Německu od toho českého?

To je otázka, která se nedá napsat na pár řádků, ale obecně je to prostředí velmi jiné. Ať už začnu u financí, přes zázemí a v neposlední řadě naprostý fanatizmus Němců. Ale zároveň je to prostředí mnohem přátelštější, řekl bych takové méně vyhrocené než v Česku. Co se týče čistě fotbalu, tak naprosto neuvěřitelné tempo a intenzita oproti našim ligám, ale na úkor kvality.

Na který moment ze své zahraniční štace nejraději vzpomínáš ?

Těch 7 let jsem tam strávil pouze ve 2 klubech. A 4 roky z toho jsme hráli o špičku tabulky. Což v Německu znamená: 1. místo přímý postup, 2. místo baráž. Hrál jsem 2 roky po sobě barážová utkání, které jsou v Německu velmi sledovaná a musím říct, že takhle velké zápasy jsem asi nezažil. Na vesnických hřištích hrajete zápasy jako v Lize Mistrů kde jde naprosto o všechno a sleduje vás i víc jak 2 000 lidí. Bohužel jsme tento tlak nikdy neustáli a nepostoupili. Jednou jsme v Covid sezóně dokonce postoupili, jenže kvůli Covidu, nám to zrušili.

Co tě motivovalo k návratu do TJ Kunice ?

Byli to 2 věci. Kvůli práci jsem se opět už velmi složitě motivoval k účinkování v Německu, což pro mě znamená radši se na to vykašlat než to dělat na půl. A ta větší motivace byla ta, že jsem si chtěl ještě stihnout zahrát se svými nejbližšími kamarády, se kterými jsem hrál od malička, a s kterými jsem zároveň po celou dobu mého působení v Německu trénoval, v době Covidu dokonce hrál. Samozřejmě jeden z cílů bylo pomoc se zachránit v B. třídě, což se nám bohužel nepodařilo.

Jak hodnotíš současnou atmosféru a tým v Kunicích ?

Tak já si myslím, že atmosféra byla u nás vždycky super a nic se na tom nemění. Tým je takový jaký je, je malinko škoda, že se nám úplně nevyhýbají zranění… Zároveň je velká škoda, že po naši generaci, byla v dorostu poměrně díra a trošku nám chybí střední generace hráčů, kterým by bylo 25 – 27., ale když vidím jak máme našlapané ročníky v žácích a v dorostech, tak se o naši budoucnost nebojím.

Máš nějaký osobní cíl nebo sen, který bys chtěl s Kunicemi ještě splnit ?

Tak vzhledem k tomu, že hned jak jsem přišel tak se sestoupilo, tak bych hrozně rád opět postoupil zpátky do B třídy, minimálně tam si myslím patříme. A až k nám přijdou šikovní mladí kluci z dorostu tak nevidím důvod proč bychom neměli hrát nějakou vyšší soutěž.

Jak se připravuješ na zápasy – máš nějaký rituál nebo oblíbenou hudbu ?

Obecně mám rád když jsem všude včas. To platí i na zápasy, rád jsem v šatně dost dopředu před zápase, abych se v klidu připravil, protáhnul, pokecal s kluky, a pak na to můžeme v klidu vlítnout. Jestli mám nějaký rituál, tak maximálně, že se snažím vždy vstupovat na hřiště pravou nohou.