Rozhovor - Marek Svoboda hráč A - týmu

Marku, v Kunicích jsi s fotbalem začínal – jaké máš vzpomínky na své úplné fotbalové začátky?
Ahoj, je to tak — pár záblesků mám, ale většinu si spíš vybavuji z vyprávění, protože jsem byl hodně malý.Moje nejoblíbenější vzpomínky jsou asi ty, kdy mi babička jednoho spoluhráče ze starší kategorie nosila každý týden kočičí jazýčky za to, že jsem dával góly. Nebo když Martin Hyský vyhlásil soutěž v nožičkování a já zvládl prvních pět nožiček. Doma mám také fotku z roku 2011, kde nás trénoval Tomáš Skála. Z celé fotky jsme v Kunicích zůstali už jen on, já a Péťa Kubice, který to dotáhl až na nejlepšího střelce OP Macron ligy.

Poté jsi odešel do Bohemians Praha – jaký byl přechod do takového klubu a co ti to dalo?
Nejdřív se mi z Kunic vůbec nechtělo, dokonce jsem se ještě na rok vrátil. Pak se ale v Bohemce změnil trenér a já tam přestoupil. Já i celá moje rodina jsme Bohemáci, takže jsem na Bohemku chodil už od malička – a hrát za ni těšilo nejen mě, ale i zbytek rodiny, která mohla fandit. Dalo mi to spoustu zážitků, zkušeností a mnoho dalšího. Přeci jen jsem hrál za nejlepší klub v republice!

Po návratu do Kunic jsi fotbal na čas přerušil. Co tě k tomu vedlo?
Bylo to asi víc věcí dohromady. Jednou z nich byla zranění, která se mi bohužel vůbec nevyhýbala. Začal jsem znovu aktivně hrát florbal, který jsem během působení v Bohemce nemohl hrát, protože tréninky byly téměř každý den. Celkově už jsem měl fotbalu plné zuby – po těch letech, kdy se všechno točilo jen kolem něj. Do Kunic jsem se vrátil i proto, abych si zahrál s Pétou Kubicem, jenže jsem ho po půl roce nešťastně zranil a Péťa byl pak dlouhou dobu mimo hru.

Začal jsi se věnovat florbalu – co tě na něm bavilo a čím se podle tebe liší od fotbalu?
Florbal jsem hrál už jako malý, a přestupem zpátky do Kunic se mi konečně uvolnil čas, abych se k němu zase vrátil. Získal jsem tam spoustu kamarádů, což byl asi hlavní důvod, proč jsem se mu začal znovu věnovat naplno. Ale obecně mě ten sport prostě baví – je rychlejší než fotbal, padá tam spousta gólů a nepřijde mi tak zákeřný.

Nedávno ses opět vrátil na fotbalové hřiště – co tě motivovalo k návratu?
Před rokem jsem byl na operaci kolene, která se bohužel moc nepovedla, a koleno mě trápilo skoro celý rok. Jak jsem dlouho nic nedělal, začal mi fotbal chybět. Můj děda mi pokaždé, když mě viděl, říkal, že patřím na hřiště, a ne do haly. Nakonec jsem si koupil nové kopačky a napsal jsem Zdeňkovi Zderadičkovi, jestli bych nemohl zase přijít.

Začínal jsi v B týmu, teď už nastupuješ za A tým – jak vnímáš tenhle posun?
Ten rozdíl tam určitě je – mám radost, že můžu hrát za áčko, přece jen ta kvalita je vyšší. Ale zároveň, když budu mít čas, tak si za béčko rád půjdu zahrát.

Na jakém postu se na hřišti cítíš nejlépe a proč?
Stoprocentně na středu hřiště. Rád určuji tempo hry a rozdávám klíčové přihrávky. Jednou mi táta řekl, že přihrávka je někdy víc než gól, a toho se držím. Od střílení gólů jsou tu jiní, já jim to rád připravím.

Jak se ti líbí atmosféra a kolektiv v A týmu TJ Kunice?
Jsem šťastný, že jsem se vrátil. Všichni mě přijali hrozně hezky, i když sem tam nějaká ta narážka padne, ale to k tomu patří. Je tu fakt fajn parta – ale to jsem věděl už, když jsem se rozhodoval k návratu.

Cítíš, že ti zkušenosti z florbalu nějak pomáhají i ve fotbale?
Asi ne, spíš jsem si zkušenosti z fotbalu přenesl do florbalu.

Jaké máš osobní cíle do zbytku sezony v dresu A týmu?
Být zdravý je prioritou. Když se to podaří, věřím, že pomohu týmu co nejvíc k postupu.

A nakonec – co bys vzkázal mladým klukům, kteří teď začínají s fotbalem v Kunicích tak jako kdysi ty?
Hlavně, aby je to bavilo – a že pouze góly nedělají fotbalistu. Vemte si Messiho a Ronalda. Ronaldo má sice víc gólů, ale to je všechno. Ve zbytku ho Messi zničil.